"Handicapované děti" dorazily do Prahy

Letos v lednu mě v Barceloně v parku u chrámu Sagrada Familia zastavila skupina dětí, samých dívek. Mávaly podpisovými archy a chtěly něco podepsat.

"Petice, petice", volaly.
"Podepiš prosím, podepiš" a strkaly mi do ruky propisku.

Co je to, ptal jsem se a snažil se přečíst si text na začátku listu.
"Petice za handicapované děti. Podepiš, podepiš..."
Formálně to vypadalo opravdu jako petice za něco jako bezbariérové přechody pro handicapované v Barceloně. Kroutil jsem nad tím hlavou, protože zrovna Barcelona mi přišla z tohoto pohledu jako hodně dobré město. Ale možná mají jiná měřítka, než my...

"Podepiš, podepiš...."

Tak jsem vzal propisku a dal ji na začátek posledního z nepopsaných řádků. Ale napřed se podíval dál na názvy sloupečků. Podpis, jméno, stát, adresa, datum narození.... kdo má těm údajům pak věřit, ale cekem normální....

"Podepiš, podepiš, jen petice...."

Ale na konci sloupečk "Daruji" a v něm údaje jako 5E, 10E, 20E. A bylo jasné, co se čeká od toho, kdo petici podepíše.
Vida, originální způsob získávání peněz od turistů, to v Praze nemáme.

Snad navěky rozestavěný chrám Sagrada Familia v Barceloně

Až do dneška.
Potkal jsem v Týnské uličce paní s dcerou. Držela desky s nějakým papírem a obrátila se na mě:
"Mluvíte anglicky?"
"Ano, mohu vám pomoci?"
"Prosím, podepište petici za handicapované děti...." a podala mi známý list papíru...