Přišla mi poštou (klasickou, kterou roznáší poštovní doručovatelky a strkají ji do plechových schránek v přízemí) velká žlutá obálka se spoustou barevných nálepek.
Kdosi mi oznamuje, že mohu vyhrát tři miliony korun a že je to navíc prakticky jisté. Stačí, když co nejrychleji odpovím, jestli je chci převzít doma nebo na slavnostní recepci v sídle firmy. Splňuji totiž jejich náročná kriteria...
Tak se probírám dokumenty z obálky. Krásné růžové šeky na vysoké částky, různé stírací klíče skrývající další překvapení typu luxusní automobil, všechno barevné a na křídovém papíře, radost pohledět.
"Vždycky jsem znovu překvapen, kolik lidí se zbavuje svých šancí na výhru několika milionů korun", píše mi předseda Výherní komise.
"Vždycky jsem překvapen, kolik lidí mi touží jen tak darovat několik milionů korun", myslím si já. Proč to prostě neudělají rovnou? K čemu tolik věcí kolem? Do loterie se obvykle lidé přihlašují sami, proč je tam přihlašuje ten, kdo tu loterii pořádá? Má to smysl?
Takže kde je schovaný ten zakopaný pes? Aha, tady, na poslední stránce. Kniha "1000 rad domácího lékaře", kterou si každý ze slosovaných "může výhodně koupit" za 498Kč plus poštovné a balné. Nemusí ani nic platit předem, knihu může dokonce splácet.
Pokud se chci přihlásit do slosování a objednat knihu, mám použít zlatou obálku s nápisem "cenu hradí adresát".
Pokud knihu nechci, ale chci vyhrát tři miliony, mám použít šedivou obálku s nápisem "sem prosím nalepte známku".
Hezká drobná nuance.
Tož díky, ale zase nechci vyhrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat