Lidí, co nosí s sebou neustále dva mobily, je docela dost. Já mám kamaráda, který nosí tři. Občas zajdeme spolu na oběd, prý na kus řeči. Ve skutečnosti ale na pár telefonních hovorů. Teda - jeho hovorů.
V restauraci si všechny tři krabičky vyrovná před sebe na stůl a průběžně periferním viděním sleduje, jestli některá z nich nezačne zvonit. Samozřejmě, že začne. A on to samozřejmě zvedne a začne mluvit. Než skončí, zazvoní další. Mluví nad otevřeným jídelním lístkem a před číšníkem, který se už potřetí přišel zeptat, jestli jsme si vybrali a co. Mluví nad talířem s jídlem, které je už prakticky studené. Mluví i při placení a posunky naznačuje výši spropitného.
Koukám mlčky na něj, poslouchám co všechno je důležitější než rozhovor se mnou a přemýšlím, proč jsme se vlastně scházeli. Byla to chyba. Měli jsme si zavolat.
Žádné komentáře:
Okomentovat