V deset hodin večer to vypadalo na Václavském náměstí u prodejny O2 asi takto: zavřená prodejna, nade dveřmi světelný panel odpočítávající čas do půlnoci, před výlohou hlouček lidí. V hustém zástupu turistů proudících po chodníku se to skoro ztratí.
Po chvíli postávání kolem mě jeden dobrodinec upozorní na to, že zájemcům o iPhone se vydávají pořadová čísla a to pod bílým stanem, který je postavený tak o 10m výš. Na první pohled vypadá jako zahrádka nějaké restaurace, ale je postavený speciálně pro tuto akci, vybavený židličkami a občerstvením. Dostávám modrý papírový náramek s číslem 27 a ujištění, že minimálně 27 telefonů v prodejně určitě mají. Lidí pomalu přibývá a tvoří se něco jako fronta. Kolem obchází hostesky a nabízí bagety, vodu a dokonce kávu nebo čaj a staží se udržet fronťáky při vědomí a v dobré náladě. Před půlnocí začnou nevtíravě kontrolovat čísla a přerovnávat lidi ve frontě podle pořadí. Ukázalo se, že dost lidí před námi to zřejmě vzdalo a šlo domů.
Vedle fronty zákazníků je početná skupina přihlížejících a hlavně novinářů, fotografů a kameramanů, kteří krouží kolem a snaží se najít něco zajímavého a vyjímečného, co by zaujalo diváky a čtenáře. Kdybych si vytáhnul z batohu karimatku a pohodlně si na ni sednul, byl bych tutově druhý den v novinách. Tak radši jen tak stojím.
Poslední minuta před půlnocí. Všichni napjatě stojí, sledují vchod do prodejny a skandují poslední vteřiny. Půlnoc! Co se stane? Prakticky nic. Nějaké dohadování ochranky přede dveřmi, pak někoho pustili dovnitř a zase čekáme. A čekáme. A čekáme. Nejde to zrovna moc rychle. Z výloh obchodu byly strženy papírové kryty a objevil se překvapivě obrázek telefonu s motem “iPhone, na který jste čekali”. Fotoreportéři stojí přede dveřmi, občas vyfotí toho, kdo je zrovna na řadě. Někdo vyslovuje podezření, že zákazníky vypouští zadním vchodem někam k parku u Hlavního nádraží...
Pak ze dveří vychází první zákazník a mává iPhonem v ruce. Stál prý před obchodem od pěti odpoledne... Reportéři se na něj vrhnou, výkřiky, blesky šlehají Václavákem. Odchází, většina novinářů naštěstí také. Někdo za mnou změřil dobu jeho pobytu v prodejně, odhadl počet lidí ve frontě a spočítal přibližnou dobu, za kterou budou všichni obslouženi: 4700 minut. Všichni to mlčky v duchu přepočítávají na hodiny. Naštěstí se ukázalo, že doba obsluhy prvního zákazníka byla výjimečně dlouhá, protože uvnitř se fotilo a slavilo. Osobně to odhaduji na cca 20 lidí za hodinu, takže 100 lidí ve frontě by mohlo být obslouženo do páté hodiny ranní.
Dostávám se na řadu něco po jedné hodině ráno. Obchodník se mi omlouvá za to, že jsem musel čekat (to bylo opravdu vtipné). Požadovaný nedotovaný telefon s 16G paměti mají, dochází jen k drobnému sporu ohledně SIM karty – nemám SIM kartu O2 a nemůže mi prý prodat telefon bez karty z této prodejny. Trošku nerváček, nakonec tedy telefon kupuji aktivovaný včetně nové SIM karty O2. Karta je za 90 korun a přitom je na ní kredit 625 Kč, což vypadá jako dobrý obchod... a zároveň jak zjistím druhý den, jako jako netušený zdroj trablů s telefonem. Přitom to bylo asi nedorozumění – zřejmě šlo o to, že nemohou prodat telefon bez aktivace s “nějakou” SIM kartou, jedno je jakého operátora. Alespoň vedle mě jiný obchodník bez problémů aktivoval telefon s kartou Vodafonu. No, stalo se. Je 1:15 ráno, s telefonem v kapse a bohatší o pár zážitků odcházím Václavákem na noční autobus.
Žádné komentáře:
Okomentovat