Co je Eye-Fi a co umí jsem psal minule. Dnes jak to vypadá v praxi:
V Evropě prodává Eye-Fi karty firma SanDisk a jsou červené. Seženou se s kapacitou 4 nebo 8GB. Balení obsahuje kartu, malou USB čtečku, hodně stručný návod v angličtině a kus papíru s ještě stručnějším návodem v češtině psaným miniaturním písmem.
Čtečka je ke kartě přibalena proto, protože se karta konfiguruje aplikací pro Windows nebo Mac OS X a je tedy nutné ji nejprve připojit k počítači. Karta se tváří jako každá jiná - jako externí flashdisk. Aplikace pro konfiguraci je nahraná přímo na kartě a instalace se sama spustí (na Windows) nebo se musí pustit ručně (na Macu).
Dále je potřeba mít připojení k Internetu, protože nainstalovaná aplikace si nejprve stáhne svou nejnovější verzi a přeinstaluje se, poté stáhne nejnovější verzi firmwaru karty a upgradne kartu samotnou.
Dalším krokem je registrace u Eye-Fi a vytvoření uživatelského účtu. K čemu to je, přemýšlel jsem, když jejich služby typu archivace fotek v cloudu a webalba nechci využívat? Ale svůj smysl to má, uvidíte.
Na kartu se poté uloží konfigurace Wi-Fi sítě, ke které je počítač připojený (na Macu k tomu nebylo nic potřeba - aplikace si s mým svolením heslo vytáhla sama z jeho konfigurace), nastaví se zda stahovat jen fotky nebo i videa a je to.
Také je možné na kartu uložit údaje o dalších Wi-Fi sítích (jméno sítě a heslo).
A jak se chová karta ve foťáku?
Ten můj Eye-Fi oficiálně podporuje. Paradoxně na něm ale bylo wifi vysílání karty defaultně vypnuté, takže karta nedělala nic. Funkce Eye-Fi se musela napřed zapnout a to tak, že se v nastavení foťáku napřed nastavilo zpřístupnění rozšířených nastavení a poté už stačilo v podmenu rozšířeného nastavení (páté menu) zvolit desátou položku "Nastavení" a v ní najet na čtvrtý řádek s nápisem "Eye-Fi" a přepnout na "Zapnuto". Moc intuitivní to není, ale je to popsané v manálu (a je to také jediné k Eye-Fi, co jsem v manuálu k foťáku našel. Smysl této funkce je mít možnost vypnout wifi vysílač karty, aby se baterie foťáku nevyčerpávala).
Poté karta začala fungovat.
Po nafocení nové fotky se na displeji foťáku rozbliká malá zelená ikonka paměťové karty na znamení, že jsou na kartě nové fotky ke stažení. Pokud jsou foťák a notebook na stejné wifi síti, tak je aplikace na notebooku stáhne a uloží do nastaveného adresáře. Karta si pamatuje, které fotky už byly přenesené a neposílá je na notebook při dalším spojení znovu.
Pokud karta není v dosahu známé WiFi sítě, vytvoří svou vlastní síť pojmenovanou "Eye-Fi Card xxxxx", kde ta x-ka jsou nějaké hexadecimální číslo. Notebook se do ní může připojit a pak už přenos funguje stejně, jako v předchozím případě.
Úplně hladce to nechodí. Přenos se někdy nerozeběhne. Pomůže vypnout/zapnout foťák nebo shodit/nahodit aplikaci, případně zkontrolovat wifi. Karta by měla přejít na Direct Mode jen tehdy, pokud není v dosahu nějaké sítě, kterou zná a na kterou by se mohla připojit. Někdy se ale sítě, na které je připojený notebook, nechytí a přejde do Direct Mode. Pak přenos nefunguje, protože notebook nemá důvod se přepojovat na jinou síť. Vysvětluji si to tím, že karta vzhledem ke své velikosti a umístění v těle fotoaparátu (které bývá často kovové) má problémy při slabším signálu, na rozdíl od notebooku.
Nešikovná je také situace, kdy notebook spokojeně sedí na WiFi síti, ke které se karta připojit nemůže - konkrétně na síti, kde se každý klient authentikuje jménem a heslem. Karta umí jen authentikaci heslem (typická domácí síť). Pak se zařízení nevidí a je nutné ručně donutit notebook, aby se připojil na Direct Mode síť karty. Ten ale brzo pozná, že se přes tuto síť nedostane k Internetu a zmigruje zpátky na původní síť, kterou považuje za lepší.
O použití Eye-Fi s iPhonem zase někdy příště.
Publikováno z Blogsy